Výstavba kanalizace v rámci projektu revitalizace Olše se dostala do problémů kvůli nepředvídatelným geologickým podmínkám, které se objevily i v areálu železáren, a také vinou povodní. Palkovská připomněla, že Nádražní ulice je nejvíce kontrolovaným a zároveň nejčastěji kritizovaným úsekem, stavbaři však dělají maximum.

„Tady se kopalo až v pětimetrových hloubkách. V celém úseku byla místo jílu skála, která se musela likvidovat. Nedalo se udělat třeba dvacet třicet metrů, ale dělalo se dva až pět metrů. Proto to tak dlouho trvalo,“ řekl k postupu prací projektový manažer dodavatelské firmy Martin Krumnikl. Dodal, že dalším důvodem zdržení byly povodně. „Dvakrát přišla velká voda a všechno vytopila, takže se de facto dva měsíce skoro nedalo dělat. Z tohoto důvodu se dělají asfalty až na konci září, což je ale v souladu se smlouvou,“ dodal Krumnikl.

Nádražní ulice by měla být hotova během příštího týdne, tento termín je reálný v případě, že přestane pršet a nezačne sněžit. Důležitou komunikaci čeká za rok kompletní oprava – stavba si do té doby musí „sednout“ a proběhne zkušební provoz. Peníze na opravu jsou vyčleněny v rámci projektu revitalizace, dvěma miliony korun na ni přispěje město.

Potíže se objevily rovněž v areálu Třineckých železáren (TŽ), kde stavbaři narazili na tekuté štěrky. „Musel se přepracovat celý projekt, musel se znovu udělat hydrogeologický posudek. Na základě toho se pak udělal nový projekt a hledala se technologie, jakým způsobem se to bude řešit,“ shrnul projektový manažer Martin Krumnikl s tím, že práce v areálu TŽ budou pokračovat od pondělí a potrvají až do jarních měsíců.

Správce stavby Vladimír Martinák upozornil, že bylo nutné provést obrovské množství změn. „Prostě pod zem, pod povrch půdy bohužel nevidí ani ti projektanti,“ konstatoval. „Víme, že to občany zdržuje, ale nejde postupovat rychleji,“ uvedl. Podle něj geologické anomálie nešlo nijak předvídat, přestože někdo tvrdí opak. Slezský vodohospodářský svazek, který kanalizaci staví, by totiž musel financovat průzkumy za statisíce korun, a to v době, kdy ještě neměl jistou dotaci.

„Znamenalo by to jít po nějakých stometrových úsecích. To se nedělá, to všichni ví,“ upozornil s tím, že ani pamětníci z železáren o tekutých štěrcích nic nevěděli. Vladimír Martinák naznačil, že bylo složité najít vhodnou technologii, mimo jiné proto, že je zde obrovská hustota důležitých sítí. „Nám to zabralo hodně času,“ uvedl správce stavby.

Podle Věry Palkovské se projektová dokumentace k miliardovému projektu zpracovávala zhruba před osmi lety. V rámci stavby se tak dodatečně řešilo i napojení nových objektů, s nimiž se původně nepočítalo.

V hutnickém městě jde při nákladech bezmála 167 milionů korun o sedm staveb, v pěti městských částech se staví 11,1 kilometru kanalizace a dvě čistírny. V současné době je město odkanalizováno ze 72 procent, číslo se za rok zvýší na 90 procent, což je dokonce více, než činí závazek České republiky v Bruselu. V projektu osmi měst a obcí jsou ve hře dotační zdroje 760 milionů korun, a tak nejdůležitější bude jeho závěrečné vyúčtování.