Trasu necelých padesáti kilometrů bychom měli teoreticky zvládnout za necelých čtyřicet minut.

Po vyjetí od redakce na ulici 8. pěšího pluku v Místku jsme se dostali na hlavní silniční tah na Český Těšín, kde jsme to na dálničním úseku zvládli během pár minut na odbočku na Hnojník. Touto obcí jsme projeli také bez potíží a tak tomu bylo až po známý kopec v Neborech. Tady jsme se dostali do kolony, které vévodilo několik kamionů, na tachometru jsme tak měli třicet kilometrů v hodině a podobným tempem jsme dojeli až do Oldřichovic. Zde jsme museli odbočit, protože kvůli pracím ve Vendryni je objížďka přes Karpentnou.

Přes Oldřichovice to ještě šlo, ale v Karpentné jsme jeli úzkými uličkami, kde zejména kamiony před námi měly problémy. To jsme měli štěstí, že pod některým z nich se „neutrhla“ krajnice. S průměrnou dvacítkou na tachometru jsme dojeli do Bystřice a opět jsme byli na hlavním silničním tahu. Radost netrvalo dlouho, za pár minut jsme dojeli do Hrádku, kde je dopravní omezení kvůli výstavbě železničního koridoru a silničního obchvatu. Čekalo nás několik provizorních šikan, které jsme projížděli spíše krokem, protože kamiony v obou směrech jely podobně – jinak ani nemohly. Za Hrádkem jsme si oddechli, z obchvatu Jablunkova jsme sjeli do města a za pár minut byli na zdejším náměstí – čas ale nic moc: 1 hodina a 17 minut.

V Jablunkově jsme se domluvili, že nazpátek pojedeme přes Třinec směrem na Český Těšín, kde se napojíme na dálnici do Frýdku-Místku. Po vyjetí z Jablunkova nás opět čekal v těchto dnech „populární“ Hrádek, který jsme „protrpěli“ a blížili se k Vendryni. Zde nás čekalo dopravní omezení v podobě svedení provozu do jednoho jízdního pruhu, doprava byla řízena semafory. V koloně jsme strávili čtvrthodinku a mířili do centra Třince. Zde jsme projeli bez větších problémů a kolem vlakového nádraží jsme jeli na Těšín. Cesta u nádraží byla sice kvůli výkopu kanalizace zúžena, ale projet se dalo v obou směrech bez větších potíží. Za Třincem to už šlo ráz naráz. Před Těšínem jsme najeli na dálnici a za pár minut parkovali opět u redakce. Cesta nazpátek nám trvala 55 minut.

Cestu tam a zpět však nelze přesně srovnávat, protože směrem na Jablunkov se jelo po objížďce přes Karpentnou, nazpátek se jelo po „klasické“ silnici, ale ve Vendryni jsme stáli na semaforech. Přesto jsme si jeden poznatek odnesli. Bydlet zde a každý den dojíždět do práce, to musí člověka stát pořádné nervy. S osobním automobilem mohou domorodci sice využít místních cestiček, které ostatní neznají, ale i tak to stojí za to. To nemluvíme o řidičích linkových autobusů, ti musí jezdit po dané trase – ti se do práce ale určitě moc netěší.